Překlad článku Creating a Classroom Culture of Laughter od Laura Davis, edutopia.org
V době technologií, kdy studenti používají online databáze při domácím studiu a kdy výukové materiály Khanovy školy personalizují vzdělávání, proč studenti 21. století chodí do školy?
Photo by Laura Davis
Přichází, aby viděli své kamarády. Přichází kvůli své komunitě. Chodí do školy, aby byli součástí třídní kultury, která je motivuje vytrvat v online návodech a napsat ten poslední odstavec do své eseje.
Během mých prvních sedmi let výuky jsem strávila první týden diskuzí třídních norem, poctivě psala skupinová očekávání na stěnu, a žádala studenty, aby je odsouhlasili a dodržovali ve snaze o „stanovení třídní kultury“.
Ukazuje se však, že existuje rychlejší, mnohem zábavnější způsob nastolení pozitivní atmosféry. S trochou podpory, tato pozitivní kultura vydrží přes euforii prvních dvou týdnů až do druhého čtvrtletí, kdy jdou všechny ohledy stranou.
Tajemství tkví v improvizačních hrách. Říkám jim zahřívačky (orig. warm-ups) a hraju je jednou týdně v úvodu výuky. Spousta studentů mi říká, že zahřívačky jsou nejlepší částí jejich dne. V jednom formuláři zpětné vazby mi Lacie napsala:
Miluji tyhle zahřívací hry! Probudí mě a připraví na učení ve třídě. Minulý rok jsem se pohádala s holkou z jiné skupiny, ale tento rok, kvůli těmto zahřívačkám jsme byly schopny se smát a přejít to. Dokonce jsme společně pracovaly na našem závěrečném projektu.
Úkoly 1. dne
- Nechat studenty se spolu smát
- Ukázat, že riskování je odměňováno a chybování není trestáno
Oční výkřik
Postavte se do kruhu a podívejte se dolů na boty někoho jiného. Po napočítání do tří se podíváme zpět nahoru na osobu, jejíž boty jsme si vybrali. Jestliže se tato osoba dívá na nás, oba zakřičíme nebo zaječíme. Poté sklopíme hlavy dolů a hrajeme znovu.
Deset
Postavte se do kruhu a podívejte se dolů na své vlastní boty. Úkolem skupiny je počítat do deseti. Nikdo nesmí říci dvě čísla za sebou nebo mluvit ve stejnou dobu s někým jiným. Pokud uděláme chybu, skupina se restartuje vykopnutím jedné nohy do kruhu s výkřikem „uúú!“ jako klakson starého náklaďáku. Poté začneme počítat znovu od jedničky. Příliš jednoduché? Počítejte do dvaceti!
Úkoly 2. dne
- Ukázat, že riskování je odměňováno
- Vytvářet kultury poslechu naší třídy pomocí zpětného zrcadlení toho, co mluvčí řekl
Zapípání
Postavte se do kruhu. Já pošlu zapípání osobě vedle mě a ta jej pošle osobě vedle ní, atd. Posíláme zapípání pohledem na sebe, společným nadechnutím a současným vyslovením slova „píp“ s výdechem. Je to těžší než si myslíte! Pečlivě sledujte řeč těla druhých, abyste přečetli kdy vysloví „píp“. Když propásnete spoječné zapípání, zkuste to znovu dokud se vám to nepodaří. Pokračujte v posílání pípání dokud neprojde po celém kruhu.
Jedno slovo
Postavte se do kruhu a myslete na své oblíbené slovo. Může být jednoduché jako déšť nebo těžké jako ustrašený. Přemýšlel o gestu, které doprovodí tvé slovo. Pro déšť nechám prsty napodobit kapky deště. Postupně jeden po druhém se střídáme vyslovením našeho slova a gestikulováním osobě vedle nás, která jej pošle kolem kruhu, každý zrcadlí to, co on nebo ona viděla a slyšela dokud se naše slovo a gesto nevrátí zpět k nám. Poté posíláme slovo další osoby.
Příběh o třech větách
Postavte se do kruhu, kde se budeme střídat při vytváření příběhů o třech větách. První osoba vysloví začátek, např. „Jack vešel do školní jídelny“. Druhá osoba, poté, co vyslechne první část, přidá prostřední větu, např. „Jeho čokoládové mléko se celé vylilo na podlahu a postříkalo jeho bílou košili.“ Třetí osoba přidá závěr, např. „Přešel tu příšernou náladu pondělků s úsměvem.“
Úkoly 3. dne
- Vytvářet skupinové dynamiky typu „ano a“, ve významu toho, že můžeš zariskovat a tvá skupina tě v tom podpoří
Jo, pojďme do toho!
Postavte se za svou židli pro zakřičení kreativní formou, popkornovým stylem, a dokončení následující fráze: „Měli bychom ______________!“ Například, „Měli bychom všichni jezdit na drakovi!“ nebo „Měli bychom si vyčistit zuby!“ nebo „Měli bychom si plácnout se svým sousedem!“ Cokoliv je vysloveno, celá třída zareaguje, „Jo, pojďme do toho!“ Poté provedeme danou věc s vášnivým nadšením, dokud jej nevystřídá další věta „Měli bychom ______________!“. Nedávno jsem měla impozantní neviditelnou ping pong hru se studentem a bylo to tak strhující, že nikdo nevykřikoval žádné další návrhy. Musíte udělat všechno, co vykřiknete, proto navrhujte pouze zábavné věci.
Živý obraz
Vyzvěte pět dobrovolníků, aby přišli dopředu místnosti. Ti budou postupně nastřídačku vytvářet pózu, jeden ji vytvoří a zbylí čtyři zaujmou pózu stejnou. Toto je zrcadlení. Poté, co se všichni vystřídají, půjdeme znovu po každém zástupci, ale tentokrát, místo zrcadlení, účastníci se pokusí přidat svou část do lidského obrazu, který vytvořila první osoba. Takže, když student A začne posazením se do tureckého sedu, student B by mohl použít své tělo, aby zastínil meditujícího nebo si lehl coby koberec pod nohy studenta A. Každý se přidá do obrazu a udrží svou pozici. Poté každý v publiku pojmenuje tento lidský obraz, např. „Den v ášramu“ nebo „Tiché okamžiky“ nebo „Nemůžu přestat meditovat, abych se vysmrkal“. Jakmile má obraz název, dobrovolníci se vrátí zpět.
Po každé hře si obvykle studenty vyslechnu položením otázek „Jaké to byly pocity?“ nebo „Jak dovednosti potřebné v této hře použít v naší třídě?“
Existuje mnohem více takovýchto her. Toto je jen pár z nich, které mě má improvizující kamarádka Michiline McManus naučila – a fungují dobře. Zkuste je! A pamatujte, že když je při uvádění popletete, je to jen skvělý příklad pro studenty vidět, jak se tomu zasmějete a přejdete to.
Jaké warm-up aktivity provádíte ve vaší třídě?
