Šel jsem suplovat. Ale nešel jsem učit. Určitě tuhle situaci znáte. Věřím, že jste to také někdy zkusili. Osobně na tom nevidím nic špatného. Necháte žákům volnou hodinu a čas, aby si dělali, co potřebují, ale doporučíte jim, aby ji využili smysluplně, například k samostudiu. Většinou to ale studiem neskončí.
Na úvod žákům oznámím, že dnešní hodinu budou mít volnou a kromě již zmíněného doporučení, jak strávit následujících 45 minut, je požádám, aby nebyli příliš hluční a nerušili výuku v okolních třídách. Kývají hlavou, z čehož usuzuji, že situaci chápou a že s nastavenými pravidly souhlasí.
Jak by řekla Sherry Turkle
Neuběhne však ani minuta a já si uvědomím, že moje žádost o klid byla zcela zbytečná. Z dvanácti přítomných žáků jich deset hledí do telefonu v naprosté tichosti. Ani se přitom mezi sebou nebaví v lavici. Člověk by řekl, že jsme v nějakém čtenářském klubu. Jsou vzájemně propojeni, ale každý uzavřen do vlastního světa, jak by řekla Sherry Turkle, jsou spolu propojeni, ale jsou sami.
Není to nic nového, děje se to pořád, ve škole i mimo ni. Často, když mají lidé příležitost uzavřít se do sebe, využijí k tomu právě technologii. A vedou je k tomu různé důvody a motivace.
Pasivita vs. aktivita
Zeptám se dvanácti žáků přede mnou, co na tom telefonu dělají. Nezajímá mě konkrétně, kde jsou nebo jaký obsah tam mají, zajímá mě jediné, zda jsou v režimu pasivním (pouze obsah konzumují) nebo aktivním (tvůrčím). Výsledek není překvapivý: 9 : 1. Pasivní přístup jednoznačně vítězí. Zůstává otázka, zda to tak zůstává i po naší hodině.
Kolik času z denního používání technologií tato generace (jedná se o generaci Z) věnuje tvorbě a kolik pasivní konzumaci? Neznám aktuální studii, můj odhad je stejný jako poměr výše. 9/10 času je pasivních, 1/10 aktivní.
Nevím, jak to vnímáte vy, ale já bych byl moc rád, kdyby se tento poměr změnil, aby naši žáci mnohem více za pomoci technologií tvořili. Jistě ne ve stejném poměru 9 : 1, ale určitě v převažujícím pro tvorbu, například 6 : 4 nebo 7 : 3.
Snažit se tento poměr zvrátit na stranu tvorby je úkol pro nás učitele. A není to jistě otázka jednoho roku. Nicméně během studia na střední škole by se to mohlo podařit. Je to další z nezbytných dovedností, které by naši žáci měli získat.
Možná až příliš často, a to nejen mezi učiteli, řešíme čas, který tráví naši žáci se svými telefony. Už se ovšem až tak nezajímáme o to, co žáci během tohoto času na svých zařízeních dělají a jak tvůrčí v daném čase jsou.
TikTok proklínaný a příkladný
Otočit poměr ve prospěch tvorby mohou však i samotné technologie v kombinaci s konkrétními platformami, což se také děje. Námi často tak zatracovaný a proklínaný TikTok je v současnosti asi tím nejlepším příkladem. Mladí lidé z generací Alfa a Z pasivně prohlížejí tamní obsah, aby jej následně napodobovali. Vytvářejí vlastní verze hashtagových výzev pomocí zrcadlení, v rámci nichž natáčejí stejné či podobné scénky, které vidí u druhých. Mnozí pak následně ve své kreativitě dokážou tyto výzvy sami definovat a inspirovat druhé k jejich napodobování.
Rozebírám aktivitu a pasivitu při používání technologií se žáky. Dojde i na TikTok a jeho roli v tomto směru. Dozvídám se, že TikTok už pro ně není (všem již bylo 18). Snažím se je vyvézt z omylu, ale o tom někdy jindy.
Naši suplovanou hodinu končím větou: „Sejdeme se na TikToku.“ Žáci se smějí a asi si myslí, že jsem se zbláznil. Ano, je v tom trochu nadsázky. Ale ne zase tak moc.
*
Související články
*
Tento článek byl původně napsán pro Spomocníka. Vzhledem k aktuálnějším tématům, které zde po uzavření škol publikujeme, jsem se rozhodl jej zveřejnit zde.
