Každý učitel se dřív nebo později dostane do situace, kdy musí učit něco, co nikdy předtím neučil. To je ta lepší varianta. V horším případě o tom nikdy ani neslyšel.
Naposledy se mi to stalo asi před třemi měsíci, když jsem zjistil, že budu učit animaci. Nevím, co si pod tím slovem představíte vy, pro mě to znamená stop motion. A v tom samém okamžiku jsem věděl, že k tomu chci iPady. A že právě iPady, za to vděčím mnohým z vás, kteří tu dnes jste. Bez vás bych nebyl nic. Za to vám chci moc poděkovat.
Nápad na tvorbu stop motion s iPady jsem dostal v neděli večer a hned v pondělí ráno běžel za svým kolegou s prosbou o nainstalování aplikace. A měl jsem štěstí. Kolega, starající se o iPady, byl velmi vstřícný a aplikaci mi připravil už na následující den. V úterý ráno jsem mohl vzít iPady a vyrazit za svými studenty.
Nejdřív jsme si krátce řekli, co to je stop motion. Potom jsem je nechal, aby se podívali na některé ukázky na YouTube. Následně se rozdělili do dvou až čtyřčlenných skupin, ve kterých měli vymyslet příběh, který by zpracovali pomocí této animační techniky. Nejprve dostali za úkol vytvořit detailní scénář včetně storyboardu. Ve zbývajícím čase našeho prvního, devadesátiminutového setkání jsem je stručně seznámil s ovládáním aplikace Stop Motion Studio. Na další hodinu si pak měli přinést rekvizity, které budou potřebovat.
Na příštím setkání začali vytvářet své animace. A co jsem dělal já? Nepadalo mě nic lepšího než vzít svůj telefon, spustit aplikace 1 Second Everyday, přepnout ji do režimu Freestyle a pomocí vteřinových videí zaznamenat práci jednotlivých týmů. Tak se na to pojďme podívat.
Na následující dvouhodinovce za mnou někteří přišli, že už jsou hotovi, zatímco jiní byli sotva v polovině. A v tu chvíli mě napadla spásná myšlenka. „Když už máte ty iPady, co kdybyste pod tu animaci vytvořili vlastní hudbu pomocí aplikace GarageBand?“ navrhl jsem jim. Zírali na mě. Možná proto, že o aplikaci nikdy neslyšeli nebo, že po nich ještě něco chci. Ukázal jsem jim, jak si vybrat nástroje a jak na ně hrát a nechal je o samotě. Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Já, který aplikaci GarageBand sotva znám, nikdy v ní nic nevytvořil a jen přibližně vím, jak funguje, ji právě doporučil svým studentům? Ale rychle jsem tu myšlenku pustil z hlavy a šel se věnovat těm, kteří vypadali, že to potřebují.
Po chvíli jsem se otočil a tentokrát nevěřil vlastním očím. Ti studenti, kteří doposud jen bez zájmu seděli a nic je nebavilo, ti, kteří nechtěli ani tvořit scénář, ani navrhovat scénu, dokonce ani obsluhovat iPad při tvorbě animace, nyní bušili do iPadů, ze kterých se linuly podivné zvuky. A já v tu chvíli viděl budoucí Hanse Zimmery a Johny Williamse.
Když všechny týmy dokončily svá díla a já poprvé uviděl všechny práce pohromadě, zděsil jsem se. Od začátku jsem nečekal zázraky, ale některé práce mi připadaly opravdu hrozné. Několik dnů jsem o tom přemýšlel, a nakonec mi z toho vyšlo pět důležitých věcí, pět postřehů o které bych se s vám chtěl na závěr podělit.
Za prvé, nehodnoťte úspěch vašeho projektu se studenty podle toho, zda se vám líbí jejich hotové práce. Protože i zde může platit, že není důležitý cíl, ale cesta.
Za druhé, nemusíte znát detailně aplikaci, kterou vaši studenti v projektu použijí, a přesto se projekt může vydařit.
Za třetí, povzbuzujte své studenty, motivujte je a inspirujte. A když budou v koncích, mějte připraven nápad, jak by svou práci mohli rozšířit nebo vylepšit.
Za čtvrté, zajistěte, aby se v projektu každý našel.
A nakonec za páté, nebojte se riskovat, protože, co můžete ztratit?
Hotové práce byly publikovány na YouTube. Můžete sami posoudit, zda se studentům povedly.
Děkuji vám, mějte se krásně a užijte si dnešní akci, protože, jak říkám svým studentům: „tento měsíc, možná i rok, už nebude nic důležitějšího.“
Tento článek je přepisem vystoupení na Učitelském summitu 2017.
